Mapy řeky Blackwater

Dne 14. března 1878 zavedli Inspektoři irského rybářství nové nařízení pro č. 4 nebo okres Lismore. Předpis zakazoval použití unášených sítí k lovu pstruhů a lososů v přílivové části řeky Blackwater Předpisy Mapa Blackwater od hranice městské části mezi městy Strancally a Newport East na západě k hranicím městské části mezi městy městské oblasti Coolbagh a Ballynaclash na východě. "Každá osoba, která se proviní proti tomuto nařízení, propadne a zaplatí za každý přestupek částku pěti liber a všechny sítě použité v rozporu s tímto nařízením propadnou."

Mapa byla vypracována tak, aby doprovázela zprávu Bye-Laws Report a dokumentovala nábřeží a jezy podél řeky a označovala místa omezení pro rybolov pomocí unášených sítí.

Nařízení následovalo po řadě šetření rybolovu na řece a bylo oznámeno, že v roce 1863, v roce zákona o lovu lososů (Irsko) bylo 18 záchytných sítí, 3 zátahové sítě, 14 pytlových sítí 3 muškařské sítě, 25 kůlových jezů a 5 hlavových jezů v tomto úseku rybářství. Nařízení bylo zpochybněno řadou rybářů na řece a v reakci na jeho zavedení byly učiněny další dotazy, právní informace a odvolání.

Dne 14. března 1878 zavedli inspektoři irského rybářství nové nařízení pro č. 4 nebo okres Lismore. Nařízení zakazovalo použití unášených sítí k lovu pstruhů a lososů v přílivové části řeky Blackwater od hranice města mezi městy Strancally a Newport East na západě po hranice městské části mezi městy Coolbagh a Ballynaclash na východ. "Každá osoba, která se proviní proti tomuto nařízení, propadne a zaplatí za každý přestupek částku pěti liber a všechny sítě použité v rozporu s tímto nařízením propadnou."

Mapa byla vypracována tak, aby doprovázela zprávu Bye-Laws Report a dokumentovala nábřeží a jezy podél řeky a označovala místa omezení pro rybolov pomocí unášených sítí.

Nařízení následovalo po řadě šetření rybolovu na řece a bylo oznámeno, že v roce 1863, v roce zákona o lovu lososů (Irsko) bylo 18 záchytných sítí, 3 zátahové sítě, 14 pytlových sítí 3 muškařské sítě, 25 kůlových jezů a 5 hlavových jezů v tomto úseku rybářství. Nařízení bylo zpochybněno řadou rybářů na řece a v reakci na jeho zavedení byly učiněny další dotazy, právní informace a odvolání.

Mnozí z těch, kteří se živili rybařením podél řeky, zpochybňovali nařízení a vyhlášky inspektorů irského rybolovu a snažili se zdokumentovat řeku tak, jak ji znali. Richard Foley, nájemce Lismore Estate, provozoval Blackwater Fishery a zpochybnil nařízení inspektorů. Přitom vytvořil zprávy River Blackwater Strancally pro Youghal a mapy pro použití při podání žaloby proti nařízení.

Mezi nimi je mapa řeky Blackwater od Strancally do Youghal, kterou vytvořil Richard Foley v roce 1879. Mapa identifikuje domy podél řeky od Strancally do Youghal a ukazuje zakázané vody s vyznačenými průřezy podél řeky, kde jsou podrobnější popisy řeku nakreslil Richard Foley, aby ukázal její hloubku a produktivitu. Tyto účty lze nalézt v dokumentech Lismore Estate držených v archivu okresu Waterford.

Richard Foley provozoval Blackwater Fishery se svým bratrem Edmondem Foleym jako podnik R & E Foley, Salmon Merchants. Oba bratři si pronajali Blackwater Fishery od Lismore Estate. Blackwater Fishery byla v okupaci rodiny Foleyů od roku 1790 a bratři Foleyové byli velmi aktivní v rozvoji svého podnikání a při plnění výzev, které představovala rybářská legislativa.

Probíhalo vyšetřování a korespondence týkající se řeky. V roce 1891 se konalo šetření stavu rybolovu v řece Blackwater a jejích přítocích. Zavedení stanov a práce rybářských komisařů se neomezovalo na samotnou řeku Blackwater, ale zahrnovalo i její přítoky. Byla vytvořena mapa zobrazující řeku Blackwater a její přítoky. 1910 a zahrnuje řeky: Fuenshion (Funshion); Douglas; araglin; Nevěsta; Přítoky černé vody Owbeg; Glenmore; Owennashad (Owenasahd); Glenakeeff (Glenakeefe); Glenshelane; Finisk; Goish; Tourig a Licky.

Mapa také identifikuje tratě železnice Fermoy a Lismore a železnice Waterford, Dungarvan a Lismore, které vedly vedle řeky Blackwater a železničních stanic Fermoy, Clondulane, Lismore, Cappoquin a Cappagh. Na mapě jsou také vyznačeny hranice lovu pomocí unášených sítí a přílivu.

Jezy podél řeky byly středem intenzivního zájmu, zejména ve vztahu k tomu, zda jezy podél řeky bránily příliš velkému množství ryb v proplouvání podél řeky, a tím omezovaly rybolov dále podél řeky. Byla vypracována řada zpráv, které měly ukázat účinky jezů na rybí populace a dopad nařízení na rybolov na řece. Tato mapa ukazuje jez Lismore, který umožňuje rybám procházet podél řeky, a také ukazuje limit přílivového toku.

Mapa poskytuje seznam vzdáleností podél řeky. Z Glenmore do Lismore Weir vzdálenosti 3 a čtvrt míle; č. 4 hlášení o rybách z černé vody od jezu Lismore k mostu Lismore 580 yardů; od Lismore Weir ke konci přílivového toku 1,155 yardů; od Glenmore do konce přílivového toku 4 a čtvrt míle; od jezu Femoy k jezu Clondulane 3 a čtvrt míle; z Clondulane Weir do Glenmore 10 a půl míle; od konce přílivu k jižní hranici Bishop's Fishery 5 mil a od konce přílivu do Youghalu 19 mil.

Řeka Blackwater je důležitou součástí našeho přírodního prostředí a toto prostředí se v průběhu času mění. Tyto změny občas představovaly potíže. V případě jezu Lismore se prý poloha řeky v průběhu času měnila a tato změna znamenala, že jez Lismore již nevyhovoval zákonu o rybolovu lososů (Irsko) z roku 1863. V důsledku toho Thomas Drohan, inspektor Fisheries podal žalobu proti vévodovi z Devonshire a dalším, kteří tvrdili, že na jezu Lismore není žádná legální volná mezera. Tento případ vyústil v sérii zpráv o řece a změnách v řece. Výsledkem byla také série úžasných map zobrazujících řeku u Lismore Weir.

V září 1896 se v rybářském úřadu v Mallow konala zvláštní schůze rady konzervátorů okresu Lismore a vyslechla zprávu pana RO Lyonse, který uvedl, že od roku 1865, kdy byl vybudován volný průchod

„…poklopy č. 1 a 2, Lismore Weir 1898 a poklop v Poul Palleen byly uzavřeny (ale nemohu uvést ve kterém roce) a výsledkem bylo, že se změnil proud vody, který způsobil vznik štěrková mělčina nebo pramen podél horní strany jezu, který odvádí proud na severní břeh a k lapacímu nebo usmrcovacímu poklopu a také k ocasnímu poklopu a silničním poklopům“.

Tato mapa z roku 1898 poskytuje detailní obrázek řeky v Lismore v měřítku 50 stop až 1 palec. Byl předložen jako důkaz na Lismore Petty Sessions dne 19. prosince 1898 a uvádí hloubku řeky v Lismore a označuje průřezy, kde byly poskytnuty podrobné zprávy s dalšími informacemi.

6. května 1899 vytvořil W. Barrington podrobnou mapu Lismore Weir v měřítku 60 stop až 1 palec. Na této mapě je obzvláště zajímavý kontrast informací, které poskytuje, mezi mapou z roku 1864 od Richarda A. Graye, která se na mapě objevuje černě, a Barringtonovou mapou z roku 1899, která je nakreslena červeně. Barringtonova mapa je uvedena jako „správná s Ordnance 1899 Barrington Map Survey“.

Mapa uvádí hloubku řeky ve stopách a palcích a ukazuje vražedné poklopy v jezu se „správnou polohou volného průchodu“ nakreslenou vedle ocasního poklopu. Tato mapa byla použita jako důkaz v případu Drohan, a proto je správná poloha volného průchodu tak důležitá a také proč byly tak pečlivě zakresleny hloubky řeky a rozdíl v poloze řeky. Mapa také obsahuje rybářské domy a ukazuje stromy podél řeky a je vyznačena čára silnice do Fermoy.

Tato mapa Lismore Weir byla také nakreslena W. Barringtonem a je datována 3. dubna 1900 a je také v měřítku 60 stop až 1 palec. Na této mapě je obzvláště zajímavý způsob, jakým ukazuje směr proudění vody v Tail Hatch, Queen's Gap, Road Hatch, Killing Hatch a Pool Polleen. Každý z vyznačených průřezů označuje oblasti, kde vznikaly další podrobnější informace, ve skutečnosti byly shromážděné informace tak podrobné, že existuje 11 svazků zpráv o průběhu tohoto případu.

Případ Lismore Weir spočíval na 4 bodech „1. Volná propast není situována v nejhlubším místě toku; 2. Strany proluky nejsou v linii nebo rovnoběžné se směrem toku na jezu; 3. Dno proluky není v úrovni přirozeného koryta Lismore Weir 1900 toku nad a pod prolukou a 4. Šířka proluky v její nejužší části je menší než jedna desetina šířky toku, a je menší než 50 stop; a dále, že volná mezera nebyla po celou dobu nebo žádnou část uvedených šesti měsíců zachována v souladu s ustanovením zákona o rybolovu lososů (Irsko) z roku 1863.“

Důkazy byly vyslyšeny od inspektorů, jako jsou pan W. Barrington, CE, pan O. Lyons, bývalý krajský inspektor, pan R. Crawford, CE a pozdní hydraulický inženýr indické státní správy, a také místní obyvatelé, jako William Lineen , rybář, který na řece pracoval zhruba od 38 let.

Tento diagram Queen's Gap je datován 5. červencem 1898 a byl vytvořen za účelem demonstrovat hladinu vody v Queen's Gap. Zobrazuje hladinu stojaté vody v bazénu z horní a dolní strany jezu. Diagram je v měřítku tři čtvrtě palce na 1 stopu a voda je na stupnici 1.9 stopy. Právě tato otázka hladiny vody v Queen's Gap byla předmětem sporu v případu Lismore Weir a v důsledku toho byl tento diagram vytvořen jako důkaz pro případ.

Diagram Queen's Gap má další zajímavou vlastnost. Pro identifikaci výšky 6 stop na diagramu byl na diagramu poskytnut tužkou kresba muže. Muž stojí na vrcholu zdi v dolní části a je oblečen podle tehdejší módy. Nosí hůl a nosí čepici – na kresbě jsou jasně vidět i jeho boty.

Tyto mapy a diagramy poskytují detailní pohled na řeku Blackwater ve velmi konkrétním časovém okamžiku na konci 19. století a dávají nám pohled nejen na řeku, ale i na lidi pracující podél řeky. Další informace najdete v Lismore Papers v archivu okresu Waterford. Pokud byste se dnes chtěli dozvědět více o řece Blackwater, National Parks and Wildlife Service vydala řadu zpráv o řece jako zvláštní oblast ochrany.